Rod Berchtold

Příběh, který zámek nese dodnes

Jméno Berchtold není pro náš zámek jen názvem.

Historie rodu Berchtoldů ve Vidovicích je příběhem šlechtické rodiny, lásky, tragických událostí i dramatických okamžiků 20. století. Některé jeho kapitoly byly po dlouhá desetiletí téměř zapomenuty.

Otakar Prosper Karel Berchtold – šlechtic, který se rozhodl podle svého srdce

Otakar Prosper Karel Berchtold z Uherčic (1874–1918) se narodil na zámku Neznašov u Týna nad Vltavou. Dětství prožil převážně po boku svého otce Bohuslava Pravomila Berchtolda, zatímco jeho matka Julie, rozená Bulgarini, žila s dalšími dětmi ve Vídni.

Když bylo Otakarovi pouhých 10 let, jeho otec zemřel a správu rodového majetku převzala jako poručnice jeho matka. Otakar se svého dědictví mohl plně ujmout až po dosažení tehdejší plnoletosti ve 24 letech, roku 1898. Jeho cestu k samostatnému převzetí majetku provázel také spor s matkou.

Láska, která překonala společenské rozdíly

Otakar se dokázal vzepřít tehdejším společenským konvencím také ve svém osobním životě. Zamiloval se do Kateřiny „Katuše“ Sušerové, dcery řezníka z Týna nad Vltavou.
Pro příslušníka starého hraběcího rodu nebyla nevěsta z měšťanské rodiny podle tehdejších představ rovnocennou partií a jejich vztah narážel na odpor rodiny. Otakar si však svou volbu prosadil a 9. dubna 1902 se s Katuší v Neznašově oženil.
Z jejich manželství se narodila jediná dcera Juliána Marie Berchtoldová.

Otakar a zámek ve Vidovicích

Hlavním rodovým sídlem zůstával zámek Neznašov, ale 31. prosince 1910 koupili Otakar s Katuší také zámek ve Vidovicích – dnešní Zámek Berchtold. Na jeho jižní průčelí umístili rodový erb Berchtoldů, který se zde dochoval dodnes.
Otakar měl blízký vztah k přírodě, lesu, umění a lovu, ale zajímaly ho také tehdejší technické novinky. V roce 1911 si pořídil automobil Laurin & Klement, který byl na počátku 20. století stále symbolem moderního způsobu života.

Tragický konec

Otakarův život skončil předčasně. Dne 7. května 1918 byl při návratu z lovu zastřelen. Bylo mu pouhých 44 let.
Mimořádně zajímavé svědectví o této události zanechala sama Katuše. V listině z roku 1933, nalezené při pozdějších stavebních pracích, svého prvního manžela označuje jako „zákeřně zastřeleného při návratu z lovu dne 7. května 1918“.

Katuše po Otakarově smrti

Po Otakarově smrti se ovdovělá Katuše znovu provdala. Jejím druhým manželem se stal Alois Fanta, správce vidovického velkostatku.

Jejich společný život dokládá i pozoruhodná listina z 20. března 1933, kterou Katuše a Alois Fanta uložili při stavbě domu ve Vidovicích. Katuše se v ní představuje slovy „Já, Katuše Fantová, bývalá hraběnka Berchtoldová“ a zanechává budoucím generacím osobní poselství.

Na závěr píše o pomíjivosti lidského života a přeje budoucím obyvatelům domu štěstí a zdraví. Dokument podepsali Katuše Fantová a Alois Fanta jako držitelé velkostatku ve Vidovicích.

Komtesa Juliána Marie Schnöblingová, roz. Berchtoldová

Juliána Marie Berchtoldová (nar. 7. února 1899 — ? ) byla jedinou dcerou hraběte.

Vyrůstala v prostředí šlechtické rodiny a podle dochovaných dokumentů získala středoškolské vzdělání soukromým studiem. Část její výchovy probíhala ve Vídni a sama později uvedla, že byla česká, francouzská a německá. Přestože měla silné vazby na rakouské prostředí, sama se hlásila k české národnosti.

Ještě před svou smrtí měl její otec Otakar domluvit sňatek své dcery s JUDr. Emilem Janem Schnöblingem (1886–1936). Rodinu Schnöblingových znal ze Strančic, kde vlastnila vilu obklopenou rozsáhlým parkem.

Juliána se za Emila provdala 19. listopadu 1919 v Chrámu sv. Víta v Praze. Emil pocházel z významné pražské lékárnické rodiny Schnöblingů. V roce 1921 se jim narodila jejich jediná dcera Helena.

Mezi Vidovicemi a pražským Diamantem

Život rodiny se neodehrával pouze na venkovských sídlech. Jejich významnou pražskou adresou byla Spálená 4 – kubistický dům Diamant, který je jako Juliánino bydliště uveden ještě v poválečných dokumentech.

Rodina Schnöblingových byla propojena také s rodinou Adolfa Hoffmeistera, významného českého spisovatele, výtvarníka, karikaturisty a diplomata. Juliána se tak díky svému původu i sňatku pohybovala v prostředí významných osobností pražského společenského a kulturního života své doby.

Rodinná hrobní kaple

Po předčasné smrti manžela Emila v roce 1936 nechala Juliána v Neznašově vybudovat rodinnou hrobní kapli Berchtoldů.

V roce 1938 do ní byly přeneseny ostatky jejího manžela Emila a otce Otakara. V roce 1941 zde byla pochována také její matka Katuše. Kaple se tak stala místem posledního odpočinku tří Juliániných nejbližších – otce, matky a manžela.

Juliána a Helena – poslední majitelky Vidovic

Osud Juliány a její jediné dcery Heleny patří k nejdramatičtějším kapitolám historie našeho zámku.

Při pátrání po jeho minulosti jsme ve Státním oblastním archivu v Třeboni objevili rozsáhlý poválečný soudní spis Juliány Schnöblingové, rozené Berchtoldové, a její dcery Heleny.

Více než 500 stran výslechů, místopřísežných prohlášení a úředních záznamů dnes postupně odkrývá téměř zapomenutý příběh posledních majitelek Vidovic i lidí, kteří zde žili během druhé světové války.

Židovský majetek ukrytý na zámku ve Vidovicích

Archivní svědectví dokládají, že Juliána během okupace ukrývala ve Vidovicích židovský majetek. Šlo například o 60 000 korun manželů Králových a osobní věci rodiny Mincových. Majetek byl ukryt přímo ve Vidovicích čp. 6. Viz. dokument výpovědi Marie Králové z archivu.

Český nájemce místo německých uchazečů
Když hrozilo převzetí velkostatku německou správou, Juliána podle svědectví prosadila jako nájemce Čecha Karla Peyra, vyhnaného ze Sudet, přestože o statek usilovali také dva němečtí uchazeči.

Karel Peyr po válce také vypověděl, že Juliána a Helena mezi sebou mluvily česky a že se Juliána podle jeho zkušenosti hlásila k české národnosti.

Příběh, který stále objevujeme

Příběh rodu Berchtoldů pro nás není uzavřenou kapitolou. Více než pět set stran archivního spisu nám postupně odhaluje osudy posledních majitelek i lidí, kteří žili a pracovali přímo ve Vidovicích.

Rokem 1945 se uzavírá éra posledních majitelek Vidovic. Historie samotného zámku však pokračovala dál a čekala jej další, neméně zajímavá kapitola.

Máte doma fotografii nebo vzpomínku?
V pátrání po historii Zámku Berchtold pokračujeme. Pokud máte staré fotografie, dopisy, dokumenty nebo vzpomínky rodičů či prarodičů spojené s rodinami Berchtoldů a Schnöblingových, velkostatkem Vidovice, zdejším lomem nebo lidmi, kteří zde žili a pracovali, budeme rádi, když se nám ozvete.

Možná se právě ve vaší rodině dochoval další střípek, který nám pomůže tento příběh znovu poskládat.

Historie Zámku Berchtold totiž není jen příběhem jedné budovy. Je především příběhem lidí, kteří zde žili.

Otokar Prosper Karel Berchtold (druhý z prava) se starší sestrou Marií, nejmladší sestrou Gizelou, bratrem Karlem a s matkou Giulietta z Bulgarini z Vídně v Neznašově.